Základní rady a pomoc při obchodu s půdou
V České republice je na rozdíl od vyspělých zemí velmi rozšířené spoluvlastnictví, nejvíce u zemědělské půdy. „Západní“ způsob vypořádání dědictví je postaven na tom, že se nemovitosti reálně rozdělí a spoluvlastníci si případně musejí doplatit rozdíl v hodnotě. Nový občanský zákoník s touto variantou počítá a umožňuje vypořádání dědictví tak, že rozdíl v hodnotě, kterou dostanou jednotliví pozůstalí, se může zapsat v katastru jako zástava až do vyplacení tohoto rozdílu.
Zatím však existují desetitisíce případů, kdy nemovitosti vlastní více osob, někdy dokonce i desítky. Jakým způsobem jsou upraveny vztahy mezi spoluvlastníky?
1. Rozhodování o využití nemovitosti
Zde se rozhoduje „jako v parlamentu“, tedy nadpoloviční většinou hlasů podle podílů. Většina rozhoduje, komu se nemovitost pronajme. Ostatní spoluvlastníci se mohou bránit v případě, kdyby se jim zdál být pronájem nevýhodný, např. příliš nízký. V případě neshod je možno vymáhat změnu nebo kompenzaci jen soudně. Doporučujeme však vyvinout maximální snahu o dohodu bez použití soudů.
2. Právo na vypořádání spoluvlastnictví
Každý spoluvlastník, byť s minimálním podílem, má právo na vyřešení spoluvlastnictví, a to i v případě, že ho ostatní podílníci ignorují. Zákoník v úvodním paragrafu doslova uvádí výrok „Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat“. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou (dohodu vždy doporučujeme!) na vyplacení těch podílníků, kteří nechtějí ve spoluvlastnictví setrvat, nebo se nedohodnou na rozdělení nemovitosti, případně na společném prodeji, rozhodne o vypořádání spoluvlastnictví soud.
3. Podle jakých kritérií bude soud postupovat?
Nejprve se pokusí nemovitost reálně rozdělit, avšak rozdělení by nemělo mít „podstatný“ vliv na hodnotu nemovitosti – např. byt nebo rodinný dům nelze dost dobře rozdělit. U zemědělských pozemků bude zřejmě záviset na jejich poloze, výměře a podobně. V případě, že rozdělení nebude možné, pokusí se soud jako druhou možnost přikázat celou nemovitost některému ze spoluvlastníků za cenu obvyklou (zde pravděpodobně dojde k "bitvě posudků" mezi tím, kdo má podíly získat, a tím, kdo je má ztratit). Pokud však nikdo nechce vyplatit ostatní spoluvlastniky, soud jako třetí a konečný způsob vypořádání vyhlásí veřejnou dražbu celé nemovitosti.
Velmi těžko však lze předpovědět, jak se zachová soud v konkrétním případě.
Opět doporučujeme alespoň dvakrát vyzvat spoluvlastníka k řešení spoluvlastnictví, a nabídnout mu jak všechny varianty řešení (rozdělení, úhrada v penězích, společný prodej nebo dražba), tak ho vyzvat k návrhu jeho vlastní varianty řešení. První výzvu je vhodné zaslat doporučeně a druhou by měl formulovat advokát, aby bylo možno u soudu argumentovat tak, že dotyčný spoluvlastník byl vyzván k činnosti a nereagoval. To může výrazně pomoci především při stanovení toho, kdo uhradí soudní poplatky a náklady na právní zastoupení.
V případě dotazů nás můžete kontaktovat.
Příloha – část „nového“ občanského zákoníku věnovaná vypořádání spoluvlastnictví
Oddíl 4
Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví
§ 1140
§ 1141
§ 1142
§ 1143
Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
§ 1144
§ 1145
Při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.
§ 1146
Společné listiny nelze dělit. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, u koho se uloží společné listiny, uloží je u nejstaršího spoluvlastníka, není-li tomu jinak nic na závadu. Ostatní spoluvlastníci obdrží na společný náklad úředně ověřené opisy nebo kopie.
§ 1147
Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.
§ 1148
§ 1149